Náš čestný člen pan Přemek Omrt

https://premek.blog.cz/rubrika/premysl-omrt

Přemysl Omrt

dýmkový guru s kovářskou duší

Přemysl Omrt je jedním z těch, kterému nadělil pánbůh do vínku umělecké nadání, cit pro materiál a zaujetí pro poctivost řemesla. Z jeho malé dílničky v Rychnově nad Kněžnou vychází úžasné dýmky, především volných tvarů, ze kterých se výborně kouří.

Jako výtvarný autodidakt je Přemek Omrt tvůrce mnoha projevů, kdy se řadu let cíleně vzdělával u svých přátel výtvarníků, přímo v jejich ateliérech. Své umělecké nadání zúročil jak v kovařině, především při tvoření drobných železných plastik s figurálními motivy, tak při tvorbě dýmek. Všechna jeho díla nesou stopy autorského rukopisu - hutný do sebe uzavřený tvar.

Přemysl Omrt se vyučil kovářem v ČKD Praha, v Pražských vodárnách. S láskou vzpomíná na pana mistra Šenolda: „Já měl vynikajícího mistra. Naučil mě poctivosti řemesla. Nesnažit se najít nějaké snadné cestičky, ale jít tím správným směrem. Vždy jsem dbal na čistotu řemesla. A dbám na to i u dýmek."

Dlouhá léta pracoval na obnově památek v Česku i v zahraničí. Jednotvárnost památkářských zakázek ubíjí jeho uměleckého ducha, a tak se vrhá do volné sochařské tvorby, při které využívá svého kovářského fortelu.

V osmdesátých letech 20. století se zúčastňuje „Ostravských Generací", což byla soutěž tvůrců do pětatřiceti let, a také každoroční přehlídky uměleckých kovářů na hradě Helfštýně - Hefajston, kde získává řadu ocenění.

Po změně politických poměrů byl přijat do „Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska", s nímž se zúčastnil dvou výstav v pražském Mánesu a jedné v Muzeu v Jihlavě. Zlomový je rok 1992, kdy odchází do invalidního důchodu. Neskládá však ruce do klína, stále se věnuje kovařině, alespoň vytváří návrhy, které realizují jeho přátelé. Vzhledem k postupně klesajícímu zájmu o uměleckou kovařinu obrací svého uměleckého ducha ke své dřívější lásce - dýmce a jejímu designu.

Svou první dýmku vyrobil roku 1971, těsně před odchodem na vojnu, podle dánského modelu. Tato dýmka jej provázela celé dva roky na vojně, a i dnes stále věrně slouží. První dýmka a všechny následující byly vyrobeny takzvanou mokrou technologií broušení povrchu. Pod vodou se vymáčí kyselé silice a dýmka pak jinak chutná. Podle pana Omrta je tato technologie sice pracná, ale v konečném výsledku se vyplatí. Většina kuřáků jeho dýmek oceňuje pozitivní vliv mokrého procesu broušení povrchu na kuřácké vlastnosti dýmky. Dýmka dobře „dýchá", a proto je z ní požitek kouřit.

O svém rozhodování při prácí se dřevem pan Omrt říká: „Je to kolikrát těžké rozhodování, zda mořit či ne. Nechat to hladké, nebo to »orejpat«, když má dýmka z jedné strany straight grain a z druhé planý dřevo. I když se vracím k tvaru, tak vždycky je to něco jiného. Protože nejsou dva stejné špalky. Spíše se vracím k typu dýmky."

Základní tvar dýmky vytvaruje rašplí a pak pokračuje tvarováním pod vodou. Pomocí brusných papírů.

„Dělám dost hranatých fajek, protože chci, aby bylo vidět, že je to ruční práce. Ne strojově vyrobená dýmka. Člověk si to musí odsedět." Výroba jedné dýmky trvá Přemyslu Omrtovi i týden,

„Tvoření dýmky mě naplnilo život po kovařině, ale po ní je stesk," Řada dýmek je vyrobena na zakázku, často si zájemce o novou dýmku donese již predvrtaný špalek briaru. „Některé navrtané špalky nejsou až tak dobré, musím se kolikrát snažit, abych to dřevo zachránil."

Podle čeho si vybírá dřevo? „Preferuji nejednoznačné špalky, protože to nutí člověka nad tím uvažovat. Objevuji to, co příroda do toho špalku zaklela. Když vím typ dýmky, tak podle toho vybírám dříví."

A jak se pan Omrt stal dýmkařem? Svou první dýmku dostal k narozeninám ve svých patnácti letech. Byla to „prosečka", ke které byl přibalen balíček Amphory Dýmka jej natolik fascinovala, že u ní už zůstal.

. Sám má ve své sbírce zhruba 600 kusů. Jsou to různé značky, například Petersonky, Savinel-Iky, Knězovky, staré historické pěnovky. „Svoji první pěnovku jsem vyměnil za tátovy kanady. I Jednu krásnou pěnovku jsem dostal od Vladimíra Preclíka. Z pěnovek kouřím rád." Všeobecně miluje velké dýmky. Kouří většinou vlastní směs. Míchá si balíček Nappa Valley, Mac Baren Black Ambrosia s latakií. „Nejradši mám Balkán Sobranie". ,

Od roku 1967 je členem pražského Pipe Clubu. „My jsme si říkali Pipe Club Prague No.1. V tom klubu jsou výborní hoši, například Pavel Novotný - grafik. Dokonce v roce 1968, na zadní straně obálky italského časopisu La Pipa, vyšly adresy některých klubů a ten náš tam byl uveden. Dodneška se scházíme, ale hoši neměli zájem se družit s ostatními kluby. Je jim dobře v tom úzkém kruhu pěti, šesti lidí. Což je ideální sestava."

Do dnešního dne nevytvořil dvě identické dýmky. Je to tím, že ctí velikost a tvar přířezu, jeho kresbu. V poslední době používá na zdobení svých dýmek různé typy dřev, které vytvářejí nevšední a zajímavé kombinace spolu s plameny briaru. Z materiálů, které používá na prodloužení troubele, jmenujme například olivu, cedr, domácí vlašský ořech, různé druhy bambusů a škumpu (lat. Rhus). Raritou je briarová dýmka, která je vsazena pomocí dalších dřevin do skořápky kokosového ořechu. Zajímavé free handy dosahují někdy až gigantických rozměrů, označovaných jako řada XXL. Osobitý výraz mají i trojdílné dýmky nebo například Q forma či Kentaur. Všechny dýmky jsou signovány podpisem „P. Omrt", dále řadou, například „XXL" a numericky, například „4/2004". Číslo na počátku udává, že se jedná o čtvrtou dýmku v roce 2004, Vše doplňuje značka, kterou sám autor nazývá „křížek s pupkem", a kterou můžeme najít u jeho dřívějších uměleckých, kovaných šperků. Přemysl Omrt má rád výzvy, a proto se pouští i do složitějších dýmek. Novou raritou je dýmka typu Zepellin, která je však větší a robustnější, než ta, kterou známe od firmy Vauen. Dýmka je zkompletována ze dvou dřev v následujícím pořadí: briar - ořech - briar - ořech. Přičemž ořechové dřevo má nejprve kresbu let napříč a na konci jsou léta vidět podélně. Špička, kterou je dýmka uzavřena, je vyrobena z hliníku.

Každá dýmka z rukou Přemysla Omrta je originálním dílem, tvořeným individuálně s přihlédnutím ke kráse přírodního dřeva - kořenu briaru. Jeho dýmky využívají naplno dekorativních variací a kombinací různých dřev, které vytvářejí neotřelé a zajímavé motivy. Výsledná dýmka je harmonicky vyvážená a svým osobitým charakterem dokonalá. Pokud přihlédneme ještě k poctivosti, s jakou jsou tyto dýmky vyrobeny, není divu, že jsou vysoce ceněny mnoha milovníky dýmkového kouře.

Doufejme, že autorovi těchto nádherných uměleckých kousků jeho invence a motivace nikdy nevyhasne.

Text: Michaela Koláčková